Warning: Uninitialized string offset 0 in /var/www/html/wp-includes/class-wp-meta-query.php on line 1 Warning: Uninitialized string offset 0 in /var/www/html/wp-includes/class-wp-widget.php on line 1 Warning: Uninitialized string offset 0 in /var/www/html/wp-includes/rest-api/endpoints/class-wp-rest-global-styles-controller.php on line 1 Warning: Uninitialized string offset 0 in /var/www/html/wp-includes/rest-api/endpoints/class-wp-rest-terms-controller.php on line 1 Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /var/www/html/wp-includes/class-wp-meta-query.php:1) in /var/www/html/wp-includes/rest-api/class-wp-rest-server.php on line 1831 {"id":21,"date":"2015-11-23T17:32:32","date_gmt":"2015-11-23T16:32:32","guid":{"rendered":"http:\/\/basilah.hofmanix.cz\/?p=21"},"modified":"2017-09-22T18:09:29","modified_gmt":"2017-09-22T16:09:29","slug":"az-ke-hvezdam","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/basilah.cz\/2015\/11\/23\/az-ke-hvezdam\/","title":{"rendered":"A\u017e ke hv\u011bzd\u00e1m…"},"content":{"rendered":"

Jeliko\u017e jsem p\u0159esn\u011b v\u00a0polo\u010dase p\u0159\u00edpravy na st\u00e1tnice a kolem m\u011b v\u0161ichni dopisuj\u00ed diplomky, chystaj\u00ed se na testy a dal\u0161\u00ed zkou\u0161ky a \u017eivotn\u00ed zm\u011bny, rozhodla jsem se napsat o tom, jak jsem vylezla na Adams Peak<\/strong><\/em>. Zd\u00e1 se V\u00e1m to mo\u017en\u00e1 jako banalita, nebo n\u011bco, co s\u00a0t\u00edmhle t\u00e9matem nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00fdho, ale v\u011b\u0159te. M\u00e1.<\/p>\n

Jak v\u00edte, nebo mo\u017en\u00e1 nev\u00edte, str\u00e1vila jsem dva m\u011bs\u00edce na Sr\u00ed Lance. Od \u010dervence do za\u010d\u00e1tku z\u00e1\u0159\u00ed, tak\u017ee vlastn\u011b mimo sez\u00f3nu. V\u0161ude, kde si vygoogl\u00edte Adams Peak, vyjede v\u00e1m mezi prvn\u00edmi \u201emust see\u201c na Sr\u00ed Lance. M\u011b ale nikdy moc nezaj\u00edmal, hledala jsem si ty nejhez\u010d\u00ed pl\u00e1\u017ee a slony. Proto kdy\u017e se m\u011b te\u010f n\u011bkdo zept\u00e1, co m\u011b vzalo ze Sr\u00ed Lanky nejv\u00edc a j\u00e1 odpov\u00edm, \u017ee hory, kouk\u00e1 na m\u011b s\u00a0otev\u0159enou pusou.<\/p>\n

Na Adams Peak jsme vlastn\u011b p\u016fvodn\u011b v\u016fbec necht\u011bli. Moje kolegyn\u011b ze st\u00e1\u017ee n\u011bkde na tripadvisoru vy\u010detla, \u017ee mimo sez\u00f3nu tam hodn\u011b pr\u0161\u00ed, smekaj\u00ed se schody nahoru a celkov\u011b, \u017ee se to moc nedoporu\u010duje. I m\u00edstn\u00ed n\u00e1s dost odrazovali, tak jsme to nechaly plavat a do pl\u00e1nu neza\u0159azovaly. Jen\u017ee pak p\u0159i\u0161ly Rusky, co s\u00a0n\u00e1mi byly na pokoji, jestli bychom necht\u011bly jet, \u017ee za p\u00e1r dn\u00ed odj\u00ed\u017ed\u00ed a pro n\u011b to je \u201emust see\u201c. Tak jsme se ani nezdr\u00e1haly a prost\u011b jely. Lucka zarezervovala jedno z\u00a0nejdra\u017e\u0161\u00edch ubytov\u00e1n\u00ed, co jsem vlastn\u011b na Sr\u00ed Lance za\u017eila (a po\u0159\u00e1d oproti Evrop\u011b za p\u016fl darma) a bylo to prost\u011b super. Kone\u010dn\u011b n\u011bco na \u00farovni. Je\u0161t\u011b den p\u0159ed v\u00fdstupem jsem si nic nep\u0159ipou\u0161t\u011bla. Cel\u00e9 dva m\u011bs\u00edce pro mne byly naprosto spont\u00e1nn\u00ed akc\u00ed bez n\u011bjak\u00e9ho pl\u00e1novan\u00ed, tak\u017ee jsem si nena\u0161la ani moc o na\u0161em c\u00edli. Poutn\u00ed m\u00edsto, hora, atraktivn\u00ed v\u00fdchod slunce a nazdar. Doporu\u010dovalo se vyj\u00edt okolo t\u0159et\u00ed hodiny rann\u00ed. S\u00a0Luckou jsme tedy \u0161ly sp\u00e1t u\u017e v\u00a0pet odpoledne. Okolo dev\u00e1t\u00e9 jsme se vzbudily a v\u00a0tu chv\u00edli n\u00e1m do\u0161lo, \u017ee by to mo\u017en\u00e1 cht\u011blo n\u011bjak\u00e9 sv\u011btlo, proto\u017ee cesta nahoru je osv\u011btlen\u00e1 pouze v\u00a0sez\u00f3n\u011b (a ta za\u010d\u00edn\u00e1 v\u00a0prosinci). Na\u0161ly jsme nejbli\u017e\u0161\u00ed supermarket a koupily si velmi stylov\u00e9 baterky ve tvaru kyti\u010dky.<\/em><\/strong> Sv\u00edtilo to jako bludi\u010dka, jak jsem druh\u00fd den zjistila, p\u0159esn\u011b na vzd\u00e1lenost schodu bezprost\u0159edn\u011b p\u0159ed v\u00e1mi. Pak jsme \u0161ly sp\u00e1t s\u00a0bud\u00edkem na\u0159\u00edzen\u00fdm na p\u016fl t\u0159et\u00ed, proto\u017ee jsme cht\u011bly vyj\u00edt o chvilku d\u0159\u00edve.<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

P\u0159ed t\u0159et\u00ed jsme vstaly, zkou\u0161ely \u010dekat na rusky ve stanoven\u00fd \u010das, ale ty \u0159ekly, \u017ee nep\u016fjdou, \u017ee sta\u010d\u00ed ve t\u0159i, tak ve t\u0159i. Tak jsme vzaly sva\u010dinu a \u017ee p\u016fjdeme. Ale ejhle, hlavn\u00ed dve\u0159e hotelu byly zav\u0159en\u00e9. V\u00a0tu chv\u00edli se odn\u011bkud z\u00a0doln\u00edho patra vyno\u0159ila neskute\u010dn\u011b sta\u0159i\u010dk\u00e1 pan\u00ed, \u017ee n\u00e1m p\u016fjde otev\u0159\u00edt. Neum\u011bla anglicky, ale hned pochopila, co po n\u00ed chceme, byly jsme z\u0159ejm\u011b prvn\u00ed poutn\u00edci, co se vydali na cestu. V\u00a0tu chv\u00edli se stalo n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Pan\u00ed mi vtiskla do dlan\u011b o\u0161matanou mu\u0161li.<\/strong><\/em> Vzala jsem si ji a s\u00a0\u00fasm\u011bvem pod\u011bkovala. Pochopila jsem nejsp\u00ed\u0161, \u017ee se jedn\u00e1 o talisman na cestu<\/strong><\/em>. Nebo to taky mohlo b\u00fdt cokoliv jin\u00fdho, kdo v\u00ed, ale j\u00e1 jsem to pochopila takhle a mu\u0161li schovala do batohu. Vyrazily jsme tedy s\u00a0Luckou do tmy. Pro\u0161ly vesnic\u00ed a \u0161ly po stezce d\u00e1l. Co v\u00e1m budu nalh\u00e1vat, byla tma jako v\u00a0prdeli. Stezka byla jak u\u017e jsem se zm\u00ednila, neosv\u011btlen\u00e1. Pokud v\u00e1m m\u016f\u017eu d\u00e1t typ na cestu, vezm\u011bte si \u010delovku (odte\u010f ji voz\u00edm na ka\u017ed\u00fd v\u00fdlet). Na cestu n\u00e1m ale sv\u00edtilo nebe. Nikdy jsem nevid\u011bla tolik hv\u011bzd, bylo to neskute\u010dn\u00fd. Jak kdyby u Swarovsk\u00fdho vysypaly kamion s\u00a0kam\u00ednky. Nebe pln\u00e9 drahokam\u016f.<\/p>\n

Pro\u0161ly jsme prvn\u00ed br\u00e1nou, kde za\u010d\u00ednala ofici\u00e1ln\u00ed cesta na Adams peak. Cestou jsme m\u00edjely spoustu st\u00e1nk\u016f, kter\u00e9 ale byly zav\u0159en\u00e9 (to v\u00edte, mimosez\u00f3na). Nakonec jsme ale jeden otev\u0159en\u00fd na\u0161ly. Pan\u00ed n\u00e1m ud\u011blala \u010daj na cestu, popily jsme a cht\u011bly pokra\u010dovat d\u00e1l. Mezi t\u00edm kolem n\u00e1s prosvi\u0161t\u011bly Rusky, kter\u00e9 jako\u017eto milovnice crossfitu nasadily zb\u011bsil\u00e9 tempo. Po kr\u00e1tk\u00e9m odpo\u010dinku jsme se vydaly d\u00e1l. Po\u0159\u00e1d byla v\u0161ude tma, sly\u0161ely jsme jen, \u017ee n\u011bkde te\u010de voda, nev\u011bd\u011bly jsme kudy a kam jdeme, prost\u011b po\u0159\u00e1d d\u00e1l, schod za schodem<\/strong><\/em>. N\u011bkde p\u0159edt\u00edm jsem si na netu p\u0159e\u010detla, \u017ee v\u00fdstup je tro\u0161ku n\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, ale nep\u0159ikl\u00e1dala jsem tomu velk\u00fd v\u00fdznam. To byla chyba, i kdy\u017e\u2026 Mo\u017en\u00e1 neinformovatnost byla ta v\u011bc, co m\u011b dostala a\u017e nahoru. Ka\u017ed\u00fd schod m\u011b za\u010d\u00ednal bolet v\u00edc a v\u00edc a p\u0159est\u00e1vala jsem sta\u010dit Lucce. V\u017edy na m\u011b na ka\u017ed\u00e9m \u00faseku \u010dekala naho\u0159e, a\u017e se doplaz\u00edm. Najednou jsme sly\u0161eli halek\u00e1n\u00ed a n\u011bjakou sinh\u00e1lskou p\u00edse\u0148, to zp\u00edvali n\u011bme\u010dt\u00ed fotbalist\u00e9 se sv\u00fdm pr\u016fvodcem. Schody v\u00a0kratasech a podkolanek\u00e1ch (bylo asi 10 stup\u0148\u016f, m\u011bla jsem na sob\u011b mikinu a slabou bundu) vyb\u00edhali. A najednou to nad sebou zaslechnu. Jeden fotbalista za\u010dal nekontrolovateln\u011b zvracet. V\u00a0tu chv\u00edli mi poprv\u00e9 p\u0159i\u0161lo, \u017ee to mo\u017en\u00e1 nezvl\u00e1dnu. Na\u0161la jsem v\u00a0sob\u011b je\u0161t\u011b alespo\u0148 trochu rychlosti a kolem chlapce \u201eprob\u011bhla\u201c se\u010d mi s\u00edly sta\u010dily. Po dal\u0161\u00edm \u00faseku schod\u016f jsem se ale u\u017e opravdu k\u00e1cela k\u00a0zemi. Poprosila jsem Lucku, ost\u0159\u00edlenou v\u00fd\u0161lapy v\u00a0Tatr\u00e1ch, aby \u0161la d\u00e1l sama. Dav poutn\u00edk\u016f se za\u010dal pomalu zv\u011bt\u0161ovat, tak\u017ee kdyby se mi ud\u011blalo \u0161patn\u011b, n\u011bkdo m\u011b zachr\u00e1n\u00ed. Nav\u00edc jsme ob\u011b m\u011bly mobil. D\u00e1l jsem tedy pokra\u010dovala sama a ten prav\u00fd boj teprve za\u010dal.<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

\u0160la jsem po stezce, stoupla schod za schodem. Ka\u017ed\u00fd krok mne bolel. Nejsem zvykl\u00e1 chodit (tak jako chodit um\u00edm, ale ne dlouh\u00e9 t\u00fary), nejsem zvykl\u00e1 b\u011bhat (jen kdy\u017e mi uj\u00ed\u017ed\u00ed dev\u00edtka) a v\u00a0posilovn\u011b jsem se u\u017e del\u0161\u00ed dobu taky neobjevila. Bojovala jsem sama se sebou<\/strong><\/em>. D\u011blala jsem si p\u0159est\u00e1vky a moje z\u00e1soby vody pomalu mizely. Poka\u017ed\u00e9 jsem se pod\u00edvala nad nebe a hv\u011bzdy mne nep\u0159est\u00e1valy fascinovat. Opravdu nikdy a nikde jsem jich nevid\u011bla tolik. Pod\u00edvala jsem se nahoru a v\u00edte jak. Kdy\u017e n\u011bco opravdu chcete, cel\u00fd vesm\u00edr se spoj\u00ed, aby v\u00e1m pomohl. V\u011bd\u011bla jsem, \u017ee to nem\u016f\u017eu vzd\u00e1t. Netu\u0161ila jsem, kdy vyjde slunce a necht\u011bla jsem moc sledovat mobil, abych nebyla ve stresu, \u017ee nest\u00edh\u00e1m doj\u00edt nahoru p\u0159ed v\u00fdchodem. Netu\u0161ila jsem, jak u\u017e jsem daleko, tak\u017ee i kdyby mne napadlo to vzd\u00e1t, nev\u011bd\u011bla jsem jak dlouho mi to potrv\u00e1 zp\u00e1tky dol\u016f a necht\u011bla jsem ps\u00e1t holk\u00e1m, \u017ee to vzd\u00e1v\u00e1m.<\/p>\n

Po ka\u017ed\u00e9m \u00faseku jsem si \u0159\u00edkala, \u017ee te\u010f u\u017e budu naho\u0159e. Za\u010dalo m\u011b p\u0159edb\u00edhat po\u0159\u00e1d v\u00edc a v\u00edc lid\u00ed. Prokazateln\u011b jsme vy\u0161ly jako prvn\u00ed, ale po\u0159\u00e1d v\u00edc poutn\u00edk\u016f jsem pou\u0161t\u011bla p\u0159ed sebe. Pozdravil m\u011b jeden t\u00fdpek, co jsem se s\u00a0n\u00edm p\u0159edt\u00edm bavila na hotelu. Povzbudil m\u011b, \u017ee u\u017e jsme skoro naho\u0159e. Uv\u011b\u0159ila jsem mu. Proto\u017ee mus\u00edte v\u011b\u0159it.<\/strong><\/em> I kdy\u017e v\u00edte, \u017ee nejste je\u0161t\u011b ani zdaleka v\u00a0polovin\u011b, mus\u00edte tomu v\u011b\u0159it. Ka\u017ed\u00fd m\u011b zdravil, povzbuzoval, popl\u00e1cal, zeptal se, jestli n\u011bco pot\u0159ebuju. Musela jsem asi vypadat v\u00e1\u017en\u011b stra\u0161n\u011b. Ale nic mi nebylo. Jen mn\u011b bolely nohy, ale stra\u0161n\u011b, byla jsem vy\u010derpan\u00e1, ale odhodlan\u00e1. Hlavou mi prob\u011bhly v\u0161echny moje \u017eivotn\u00ed \u00fasp\u011bchy. V\u0161echny moje v\u00fdhry a prohry. Nejv\u00edc jsem vzpom\u00ednala na to, jak jsem odst\u00e1tnicovala a jak na m\u011b byla m\u00e1ma py\u0161n\u00e1 na promoc\u00edch. \u00dasp\u011bchu nakonec dos\u00e1hnou ti, co si mysl\u00ed, \u017ee na to maj\u00ed.<\/strong><\/em> To mi v\u017edycky vtloukala do hlavy mamka. A s\u00a0touhle my\u0161lenkou a s\u00a0pohledem na nebe pln\u00e9 hv\u011bzd jsem pomalu stoupala v\u00fd\u0161 a v\u00fd\u0161. No\u2026 stoupala. Doslova jsem se plazila po schodech. Nevid\u011bla jsem nic kolem sebe, jenom tmu a c\u00edtila vlhko. Vody u\u017e jsem m\u011bla jenom decku. Cht\u011bla jsem si sednout na schod a po\u010dkat, a\u017e to slunce prost\u011b vyjde a lidi za\u010dnou sch\u00e1zet dol\u016f a j\u00e1 naraz\u00edm na holky. Ale v\u017edycky jsem se odhodlala d\u00e1t je\u0161t\u011b jeden schod, a dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed\u2026 V\u00a0posledn\u00edm \u00faseku cesty jsem potkala n\u011bjak\u00e9 \u010dechy. Uk\u0148ouran\u011b a \u201epo shrekovsku\u201c jsem se zeptala:\u201cU\u017e tam budeme?\u201c<\/strong><\/em> Za\u010dali se sm\u00e1t \ud83d\ude00 Kluk mi \u0159ekl, \u017ee podle mapy jsme v\u00a0posledn\u00ed t\u0159etin\u011b cesty, a \u017ee kdy\u017e u\u017e jsem vylezla sem, nahoru to prost\u011b d\u00e1m. Tak jsem zas pokra\u010dovala v\u00a0tom sv\u00fdm boji. Nejhor\u0161\u00ed bylo, jak byl ka\u017ed\u00fd schod jin\u00fd a naprosto nepravideln\u00fd. U\u017e jsem nebyla schopn\u00e1 zvednout nohu v\u00edc ne\u017e 10 centimetr\u016f. Po\u0159\u00e1d jsem ale p\u0159esv\u011bd\u010dovala sama sebe, u\u017e jsem bl\u00edzko. Nesna\u017eila jsem se n\u011bco dok\u00e1zat v\u0161em t\u011bm lidem, co m\u011b p\u0159edeb\u011bhli, bojovala jsem sama se sebou. V\u017edy, kdy\u017e chcete zv\u00edt\u011bzit, nesna\u017ete se bojovat proti ostatn\u00edm, sna\u017ete se b\u00fdt lep\u0161\u00edm \u010dlov\u011bkem, ne\u017e jste byli v\u010dera vy sami.<\/strong><\/em><\/p>\n

\"\"<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

Najednou jsem vid\u011bla n\u011bjakou betonovou budovu, myslela jsem si, \u017ee to je jen n\u011bco dal\u0161\u00edho na cest\u011b (proto\u017ee jsem za cestu potkala t\u0159eba i policejn\u00ed stanici, tak nikdy nev\u00edte). O to v\u011bt\u0161\u00ed bylo moje p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e jsem zjistila, \u017ee to je vrchol hory. Lid\u00e9 st\u00e1li rozeset\u00ed na schodech a n\u011bkte\u0159\u00ed m\u011b dokonce poznali a zdravili a usm\u00edvali se. Na\u0161la jsem holky a p\u0159idala se k\u00a0nim. Lucka pr\u00fd do\u0161la asi 15 minut p\u0159ede mnou a Rusky asi p\u016fl hodiny. Mn\u011b to bylo ale jedno, nesoupe\u0159ila jsem s\u00a0nimi. Oto\u010dila jsem se a vid\u011bla pod sebou naprostou n\u00e1dheru. V\u0161echno bylo zahalen\u00e9 to rann\u00ed mlhy. Pomalu za\u010dalo vych\u00e1zet slunce a mlha se rozpl\u00fdvala. Spousta lid\u00ed na netu tvrdila, \u017ee z\u00a0Adams Peak nic nevid\u011bli. My jsme chytli super po\u010das\u00ed a j\u00e1 jsem vid\u011bla jeden z\u00a0nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch v\u00fdchod\u016f slunce v\u00a0\u017eivot\u011b. Byl o to kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee byl ozdoben pocitem v\u00edt\u011bzstv\u00ed. V\u00edt\u011bzstv\u00ed nade mnou samou.<\/strong><\/em><\/p>\n

Na vrcholu Adams peak je tak\u00e9 chr\u00e1m, kam mus\u00edte bosi. Na prvn\u00ed dobrou jsem \u0159ekla rezolutn\u00ed ne, ale pak se mi to rozle\u017eelo. Kdy se mi tohle zase poda\u0159\u00ed? Co kdy\u017e jsem na Sr\u00ed Lance naposled? Moje merellky let\u011bly dol\u016f a j\u00e1 se bos\u00fdma nohama proch\u00e1zela po are\u00e1lu. Nebyla mi snad ani zima, nevid\u011bla jsem kolem sebe ostatn\u00ed, jen j\u00e1 a prostor. Potom jsme se vyfotili, koupila jsem \u010daj, nakrmila jsem sva\u010dinou potuln\u00e9 psy a \u0161ly jsme dol\u016f. V\u00a0tu chv\u00edli jsme kone\u010dn\u011b spat\u0159ily, kudy jsme to vlastn\u011b \u0161ly. Sestup dol\u016f jsme si vylo\u017een\u011b u\u017e\u00edvaly. V\u00fdhled byl skvostn\u00fd, slunce sv\u00edtilo a kr\u00e1sn\u011b h\u0159\u00e1lo, kolem n\u00e1s \u010dajov\u00e9 plant\u00e1\u017ee, vodop\u00e1dy a neskute\u010dn\u011b fotogenick\u00e9 stromy, kter\u00e9 nev\u00edm jak se jmenuj\u00ed (u\u017e na z\u00e1kladce jsem tvrdila, \u017ee je borovice opadav\u00e1, tak\u017ee fakt nev\u00edm). Byla jsem prost\u011b \u0161\u0165astn\u00e1 a spokojen\u00e1. A py\u0161n\u00e1. Na to, \u017ee jsem se nevzdala. \u017de m\u011b n\u011bjak\u00e1 neviditeln\u00e1 s\u00edla p\u0159im\u011bla j\u00edt d\u00e1l. \u017de to mo\u017en\u00e1 byla moje mamka, kter\u00e1 mi v\u017edycky \u0159\u00edkala, \u017ee v\u0161echno jde. Nebo moje kamar\u00e1dky, kter\u00e9 mne v\u017edy vyslechnout, a\u0165 u\u017e se jedn\u00e1 o jakoukoli blbost. Nebo m\u016fj p\u0159\u00edtel, kter\u00fd na mne doma \u010dekal a podporuje mne ve v\u0161em, co si usmysl\u00edm. Nebo, \u017ee jsem to byla mo\u017en\u00e1 j\u00e1 sama. M\u016f\u017ee n\u00e1s n\u011bkdo motivovat, inspirovat. Ale v\u0161eho v\u00a0\u017eivot\u011b dos\u00e1hneme my sami. Svoj\u00ed v\u00edrou, svoj\u00ed p\u00edl\u00ed, sv\u00fdm p\u0159esv\u011bd\u010den\u00edm, sv\u00fdm odhodl\u00e1n\u00edm. Nikdo neud\u011bl\u00e1 nic za n\u00e1s.<\/strong><\/em><\/p>\n

\"\"<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

Cestou dol\u016f jsme se zastavily ve st\u00e1nku u mnicha, kter\u00fd n\u00e1m po\u017eehnal, dal punt\u00edk na \u010delo a uv\u00e1zal n\u00e1ramek na ruku. V\u0161ichni mi \u0159\u00edkaj\u00ed, co bl\u00e1zn\u00edm, \u017ee je to jenom kus prov\u00e1zku. Ano, je. Ale tenhle pitom\u00fd kus prov\u00e1zku mi ka\u017ed\u00fd den p\u0159ipom\u00edn\u00e1, co jsem dok\u00e1zala a jak jsem porazila sama sebe. \u017de u\u017e jsem se skoro vzdala a p\u0159esto jsem se tam vy\u0161kr\u00e1bala. P\u0159ipom\u00edn\u00e1 mi, \u017ee v\u0161echno je mo\u017en\u00e9, \u017ee se vyplat\u00ed bojovat a v\u011b\u0159it si. Je \u00fapln\u011b jedno, jestli n\u011bkam lezete, n\u011bkam jdete, n\u011bco nab\u00edr\u00e1te nebo hubnete, n\u011bco p\u00ed\u0161ete, n\u011bco se u\u010d\u00edte, n\u011bco tvo\u0159\u00edte. M\u011bjte c\u00edl a zat\u00edm si jd\u011bte. Nesm\u00edte ho vid\u011bt daleko, mus\u00edte si po\u0159\u00e1d \u0159\u00edkat, \u017ee u\u017e to skoro m\u00e1te, proto\u017ee jenom pak tu v\u00edru neztrat\u00edte. Mo\u017en\u00e1 spadnete, mo\u017en\u00e1 ud\u011bl\u00e1te p\u00e1r krok\u016f do strany, nebo zp\u00e1tky, mo\u017en\u00e1 budete bre\u010det, nebo v\u00e1s budou ostatn\u00ed odrazovat. V\u017edycky si ale uv\u011bdomte, \u017ee to d\u011bl\u00e1te pro sebe. Vy si zaslou\u017e\u00edte b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00ed a spokojen\u00ed. Vy \u017eijete sv\u016fj vlastn\u00ed \u017eivot a ostatn\u00ed zase \u017eijou ten sv\u016fj. M\u016f\u017eou v\u00e1s na cest\u011b podr\u017eet, nebo v\u00e1m podrazit nohy, ale nakonec dojdete v\u017edy jen vy sami. Tak p\u0159esta\u0148te sn\u00edt a jd\u011bte!!! \u0160\u0165astnou cestu!!!<\/strong><\/em><\/p>\n

\"\"<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

Ano, to mal\u00e9 barevn\u00e9 u t\u011bch st\u0159\u00edbrn\u00fdch n\u00e1ramk\u016f, to je ono \ud83d\ude42 <\/em><\/p>\n

 <\/p>\n

P\u00e1r fakt na z\u00e1v\u011br (a tlesk\u00e1m, \u017ee jste to sem do\u010detlli):<\/p>\n